Je mi na nic. Jak z toho ven?

Zdravím všechny své čtenáře a poslušně hlásím, že jsem zpátky ze svých cest plná nových zážitků a nápadů, které hodlám převést i do své tvorby – doufám, že máte rádi videa. 🙂

Minulý článek byl tak trochu „depkoidní“ (pochybuju, že takové slovo existuje, ale určitě chápete, co tím myslím 😀 ). Ono zjištění, že Vám vlastně není až tak super, jak si všichni myslí a přiznat si to, není nic extra zábavného. Co už ale o něco zábavnější je (alespoň pro mě 😀 ), je jak se z takových stavů vlastně dostat?

 

Když mi není nadvakrát, zabírá mi následující:

  1. Pobyt v přírodě

Pokud je mi opravdu, tak říkajíc, pod psa – málo kdy se přiměji k procházce (daleko snadnější je totiž vyvalit se na postel a pustit si něco… ono je vlastně i jedno co… prostě cokoli, u čeho člověk dostane alespoň malou šanci „vypnout“ a na chvíli utéct od reality). Když už ale samu sebe dokopu k tomu vyjít ven a nejlépe, kde jsou stromy nebo voda, jsem za to fakt ráda – nečekaně. 🙂

img_20160930_202225

 

Na každé takové procházce si totiž připomínám důležité věci. Například:

  • Jak moc ráda bývám jen sama se sebou
  • Že si daleko více dokážu užít a soustředit se na vše, co se kolem mě momentálně děje
  • Jaký pocit štěstí mi navozují maličkosti jako vidět nějaké zvířátko (třeba myšku, která se snaží „odkutálet“ žalud na kraj cesty – to byla celkem sranda 😀 apod.), kochat se podzimními barvami, nadechovat se čerstvého vzduchu. To pak i opadané stromy, ze kterých jsem kdysi mívala strach, mi už dnes připadají kouzelné a krásné.
  • Dochází mi, že dokud tu budu sama pro sebe, nikdy nebudu sama, a že když budu opravdu chtít, zvládnu vše, na co si troufnu
  • A že nemusím být pořád dokonalá, perfektní a povzbuzující pro své okolí, ale že i já mám právo na to požádat o pomoc, když ji potřebuji a „užít si svůj den blbec naplno“
  • A to ze všeho nejdůležitější… vždyť na světě je přece krásně, tak proč si ho neužít 🙂 (to už jsou pak opravdu stavy až blaženosti nebo jakési euforie, když si člověk dovolí být co nejvíce v přítomném okamžiku – ale říct mi to někdo například, když zaslechnu, jak rodič sprostě nadává svému dítěti, vyrostla bych o  tři metry… minimálně. Ale to už mi teď v hlavě běží nápis „Kam zaměřujeme svou pozornost, tam to roste“ a opět se začínám soustředit na příjemnější věci.

 

img_20160929_214833

 

  1. Rande sama se sebou

Zní Vám to zvláštně? Proč bych proboha měla chodit na rande sama se sebou? A to se jako vůbec dělá? Co to vlastně je?

No… věc se má tak. Sami se sebou budeme do konce svého života. Což pochopitelně z nás samých dělá tu nejdůležitější osobu v našem životě. Z toho celkem logicky plyne, že když už teda jsme se sebou nonstop, bylo by fajn, kdybychom sami se sebou co nejlépe vycházeli. (To nám většinou moc nejde, co? Jak jednoduché se pro nás stalo něco si vyčíst, nadávat sami sobě za naprosté prkotiny, trestat se, ať už tím, že si něco odpíráme nebo naopak moc si dopřáváme toho, co nám škodí a seznam by mohl pokračovat…). No a pro mě je nejjednodušší – pokud chci vycházet sama se sebou co nejlépe a být si tak vlastně nejlepším přítelem – znát své potřeby a umět si je i uspokojit.

Proto jsou ty nejdůležitější schůzky mého života právě se sebou. Určitě znáte častěji používaný pojem „čas na sebe“. 🙂

img_20161005_162503

 

Takže další věci, které mi pomáhají, když mi není zrovna nadvakrát, jsou:

  • Zajdu si sednout do své oblíbené kavárny a dám si oblíbený dortík
  • Udělám si radost novým kouskem oblečení
  • Přečtu si knihu, která mě zaujala
  • Uvařím si výborný čaj a připravím chutné jídlo
  • Zajdu si do kina
  • A pro ty odvážnější – strávím alespoň 3 dny mimo (mimo svou rodinu, přítele, přátele – prostě jen já)
  • Udělám si typický „holčičí“ den 🙂
  • Obejmu samu sebe, utěším se, povzbudím se

img_20161005_192955

  1. Jdu do sebe

Když má člověk den blbec, všechny výše uvedené příklady mě z něho s největší pravděpodobností dostanou. Horší už je to s tím, co jsem popisovala v minulém článku… když už člověku není dobře delší dobu.

Pak sbírám veškerou svou odvahu… a jdu do sebe… snažím se nahlédnout pod pokličku.

Co si pamatuju, pro většinu svých kamarádů jsem jakási „vrba“. Často se mi svěřují s nejrůznějšími věcmi, kolikrát velmi osobními, čehož si neskutečně vážím. Občas stačí naslouchat, jindy mě žádají o radu. (Jo, a jestli jsem se něco naučila, tak že rady se mají dávat jen na vyžádání nebo v případě, kdy jde u daného člověka fakt do tuhého.) Světe div se, ono jim to pomáhá.

Ale proč sakra takhle člověk nemůže pomoct i sám sobě? 😀 Asi se budu muset smířit s tím, že radit druhým a vidět věci u druhých je daleko snadnější, než u sebe samých.

 

Čili, když už jsem „déle v rejži“, většinou dělám to, o čem Vám tady vlastně píši ve svých jednotlivých článcích. 🙂 Jindy sáhnu po knize na dané téma, které řeším nebo si pustím webináře, či absolvuji online kurz. Ale už v mém životě nastala situace, kdy jsem šla za terapeutkou. I to je projev lásky k sobě samým – umět si říct o pomoc, když to potřebuji. 🙂

Po přečtení článku se asi nabízí otázka co rodina, partner, či přátelé? Samozřejmě, že všichni tihle mi blízcí lidé mi pomáhají, cítit se lépe. Ale přiznám se, že kolikrát nevědomě. Velmi nerada druhým říkám o svých problémech, bolístkách a trápeních… spíš jsem ta, co přece „všechno zvládne sama“. 🙂 A VELMI INTENZIVNĚ PRACUJI na své otevřenosti k druhým i v této oblasti svého života. Nerada dávám najevo svou zranitelnost… ale učím se. Učím se ji zdravě projevovat navenek, nebojte. 🙂 (Třeba až udělám nějaký značnější pokrok, taky Vám o tom napíšu. Zřejmě v tom nebudu totiž sama, že? 🙂 ). No jo.. každý máme na čem pracovat a o tom to je – my potřebujeme růst. 🙂

No a co pomáhá vám, když vám není zrovna nejlépe? Ráda si přečtu, jak to máte pro změnu zase vy. 🙂

Já se budu těšit u dalšího článku, nebo pokud mě ještě nesledujete na sociálních sítích, mé profily jsou zde:

Facebook

Twitter

Pinterest

YouTube

Mějte krásné dny a brzy zase napisanou. 🙂

xx Petra

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *