Co mi dala nemoc?

Když jsem v minulém článku psala o životě o(n)ffline, nenapadlo mě, že potrvá další dva měsíce, než vydám článek nový.  A ne, nekončím se psaním, jen jsem si nebyla schopna najít na sebe čas a klid, které tak nutně potřebuji k tomu, abych to byla zase já. Spokojená, šťastná, vyrovnaná – schopna tvořit. 🙂 Věřím, že podobným obdobím si procházíme všichni. Najednou se toho kolem nás děje tolik, že sami sebe odložíme na druhou, občas i třetí kolej a pak se to stane. S největší pravděpodobností onemocníme.

Jak moc zvláštně vám budu znít, když řeknu, že jsem teď zpětně za nemoc vděčná? 🙂

Hned vám vysvětlím proč.

Minulý týden jsem na facebooku sdílela jeden ze svých starších článků, kde upozorňuji na Teal Scott a její pohled na nemoci – tvrdí, že bakterie a viry nejsou příčinou nemocí. A já se již po několikáté utvrdila, že má pravdu. Alespoň já to tak na sobě pozoruji.

Další z věcí, které jsem na sobě vypozorovala, byly dary, které mi nemoc dala.

Jasně, když máte rýmu, že nemůžete v noci pořádně dýchat, teplotu, že v práci sotva zvládáte, co máte a kašel, že musíte běhat do kanceláře, aby vás zákazníci neslyšeli (denně pracuji s desítkami lidí), je to otrava. A pořádná! A fakt, že se venku vyjasnilo a teplota stoupla skoro ke třicítce, vám na náladě nepřidá.

Ale rozhodla jsem se. Rozhodla jsem se vybrat 3 dny dovolené, spojit je s víkendem a dát se do kupy. Dát sebe na první místo před všechno ostatní (ono už mi v tu chvíli ani nic jiného nezbývalo, jak mi bylo zle) a právě v tu chvíli vše začalo… ve chvíli, kdy jsem upustila od všech musím a měla bych a byla tady jen sama pro sebe, se mi vše začalo krásně skládat dohromady.

Vše, co mi poslední měsíce dělalo problém, na otázky, které mi v poslední době běhaly hlavou – na vše jsem dostala odpověď.

Co mi tedy nemoc vlastně dala?

  1. NÁVRAT K SOBĚ

Ne, že bych se někam zatoulala. 🙂 Ale najednou jsem byla jen já a má nemoc. Celé dny ležení v posteli se sebou a svými myšlenkami, prokládané přípravou jídel a teplého pití. Byla jsem jen já, mé myšlenky a emoce střídající se jedna za druhou v nejrůznější intenzitě.

Bylo mi hrozně – asi si to umíte představit. Více, než nemoc samotná mě štvalo, jak jsem se cítila tam hlouběji v sobě. Sama, opuštěná, nedůležitá. Najednou se všechny emoce, které jsem si tolik nechtěla připustit, začaly objevovat. Není to zvláštní? Máte kolem sebe milující lidi a stejně „to nestačí“.  Znáte to?

Mám načteno nespočet knížek o osobním rozvoji, viděla jsem desítky webinářů na toto téma a osobně byla na seminářích a přednáškách. Znám všechny „poučky“ nazpaměť. Čili mi hned v hlavě běželo, že máme-li potřebu vyžadovat lásku od druhých, měli bychom ji začít projevovat především sami k sobě. A hned v druhý okamžik jsem začala všechny tyto poučky nenávidět.

Nicméně už o sobě vím, že nejvíce energie načerpám z klidu, a když jsem jen sama se sebou.

A tak jsem se rozhodla jít co nejvíc do ústraní (byť mi chybělo obětí blízké osoby a postěžování si, jak mi je a aby prostě někdo /kdokoli/ u mě jen byl). Se členy rodiny jsem se snažila být v kontaktu co nejméně často (jednak je člověk nechtěl nakazit – ale někde tam hlouběji ve mně stejně vím, že takhle se nemoc nepřenáší a jednak jsem neměla na nikoho přes to všechno tak nějak náladu) a svého přítele jsem neviděla dokonce týden.

A já začala své myšlenky, zatím, jen pozorovat. A když mi nebylo dobře, objala jsem samu sebe. Když jsem měla žízeň, šla jsem si udělat oblíbený čaj (i když jsem necítila chuť). Když už se mi nechtělo ležet, udělala jsem práci, kterou už jsem odkládala dlouho, ale dala se dělat v sedě, takže jsem své nemocné tělo ani nenamáhala. A najednou mi začalo být líp. 🙂

Cítila jsem se skvěle! Bylo mi fajn, že se o mě někdo tak krásně stará. Že si mě někdo vyslechne. Že se mi dostává objetí, kolik jen chci. Že někdo dbá na to, abych byla v pořádku. Někdo… já! 🙂 Najednou přišel přívan radosti a ať už vám to může znít jakkoliv bláznivě, začala jsem vítat samu sebe. „Vítej zpátky, tolik jsi mi chyběla!“. Aneb když se sami sobě stanete tím nejlepším přítelem. 🙂

  1. NOVÉ NÁPADY

Tvorbě EndlessInspirationsCz se věnuji téměř dva roky. Sdílím s vámi vše, co mi jakkoliv pomohlo žít šťastnější a naplněnější život. A slovy neumím popsat radost, kterou cítím, když mi napíšete, že vám třeba můj článek nějak pomohl. Proto to taky dělám. Tohle je smysl mé tvorby. <3

Ale i když mě psaní baví, blogařina jako taková s sebou nese i jiné věci s tím spojené. Učení se všem technickým věcem, aby webovky fungovaly co nejlépe a byly co nejlépe optimalizované pro vyhledávače. Abych o své tvorbě dávala dostatečně a často vědět na sociálních sítích, protože online marketing bez sociálních sítí jakoby vůbec nebyl. Takže pak zjistíte, že se daleko víc věnujete všem těm věcem okolo, než tomu původnímu, proč jste vlastně se vším začali – psaní. Se sdílením všeho, co by někomu „tam venku“ mohlo pomoci.

Snadno jsem se dostala do vlastní pasti. A už se mi z ní nechtělo ven. Přestala jsem psát, facebook mě omrzel natolik, že jsem příspěvky na něj dávala opravdu jen sporadicky a děsně jsem se začala trápit, že se má tvorba nikam neposouvá. Nebylo ani s kým sdílet vše, co tenhle koníček obnáší.

Ale pokaždé, když jsem chtěla s tvorbou EndlessInspirationsCz skončit, přišel impuls, abych pokračovala dál.

Dostala jsem zprávy, jak vás mé články inspirují, jak vám pomáhají a jak je má tvorba skvělá.

Jak jsem pak mohla vše zahodit? Jen tak.. Byť ještě nemám ani ty desítky čtenářů. 🙂 Vždyť já přece chci tvořit. Baví mě to a mám spoustu nápadů, které jsem ještě nerealizovala. Chci pokračovat! Ale jak? Když už mi dosavadní způsob nevyhovuje.

A najednou… teď když jsem si tak ležela v posteli a neměla výčitky, že nic nedělám, protože přece nemusím – jsem přece nemocná!!! Tak začaly přicházet nápady. 🙂 O kterých vám teď ale ještě nebudu říkat, protože se týkají mé tvorby pro vás, ale vše se dozvíte v pravý čas.

Možná nebudu ze dne na den dodržovat všechna blogerská a youtuberská pravidla, aby můj web začalo navštěvovat více čtenářů, abych měla co nejvíce odběratelů. Už ale vím, že nekončím a že mám čas, prostor i možnosti k tomu začít tvořit to, po čem skutečně z hloubi duše toužím. Bez výčitek, že nemám dost příspěvků na sociálních sítích či článků na webu. 🙂

  1. PŘÍRODA VÍ

Tak nějak se ve mně usadilo přesvědčení, že máme vlastně jen dvě možnosti při rozhodnutí, co do svého těla pustíme. Buď to, co nás léčí nebo to, co nás ničí. Nicméně i přes to mé přesvědčení prozatím není silnější než mé návyky (nebo už snad závislost?) na konzumaci toho, co mi víc škodí, než prospívá.

Každopádně jsem-li nemocná, mé přesvědčení přebírá veškerou iniciativu a mé stravovací návyky/zlozvyky/závislosti jsou rázem ty tam a ze mě se stává ukázkový pacient.

Poprvé, co jsem byla tak silně nachlazená a NEpoužila jsem kapky do nosu, prášek na snížení teploty, prášek na bolest hlavy, coldrex a podobné „vymoženosti“ pro boj s nemocí. Taky jsem se snažila jíst co nejvíce zeleniny a co nejméně masa a rafinovaného cukru, ovoce na energii a přidala jsem přírodní tekutý vitamín C jako doplněk stravy. Pila jsem bylinné čaje (šalvěj, heřmánek, meduňka, zázvor, zázvor a zase zázvor!) nebo teplou vodu s citrónem. A hodně odpočívala. Nic víc, nic míň. Jsem na sebe pyšná!

A kromě toho, že jsem na sobě velmi rychle začala pociťovat zlepšení zdravotního stavu, začala jsem se cítit líp i po psychické stránce, cítila jsem se tak nějak lehčí a odezněly mi jiné problémy, které jsem před nachlazením měla.

Jestli jste dočetli až sem – jste dobří! Děkuju!!!! 🙂

Tohle je sice jen zlomek toho, co jsem si uvědomila, že mi nemoc dala – je toho daleko víc, ale natolik osobního, že (ještě) nemám odvahu vše sdílet, ale chtěla jsem se alespoň o tyto s vámi podělit.

Děkuji, že jsem v sobě opět našla kamarádku. Děkuji za nové možnosti a cesty k tomu dělat, co mě baví. Děkuji za ujištění, že mé návraty k přírodě jsou možná složitější, ale fungují. Děkuji, že důvěřování své intuici a toho, co jsem se nově naučila, se mi vyplácí. Děkuji, že jsem zdravá. Děkuji, že jsem.

Děkuji, že jste vy a čtete tyto řádky. 🙂

A příště, až nás zase popadne nemoc za pačesy… nezapomeňme, že se na ni můžeme podívat i z jiné stránky… že nám ty vlásky může krásně rozčesat. 🙂

Mějte hezké dny.

xx Petra

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *