Pomoc, je toho moc! Aneb jak si to ustát a nezbláznit se.

Známe to všichni. Určité období, kdy se nám zdá, že se toho děje nějak moc najednou. Hodně práce, rodina se svými požadavky, fungování domácnosti, podnikání, projekt, cokoliv. A nejlépe naráz! Jeden aby div nepadl únavou. Vyčerpání nás nabádá k myšlence, že už nemáme daleko od zbláznění se. Držíme se zuby nehty a přejeme si, ať už je konec a my můžeme zase na chvíli vydechnout. Je vám to povědomé?

Mně rozhodně. Právě se totiž v jednom takovém období nacházím. Celkem pravidelně. A zvláště na podzim. Říjen jakoby snad vůbec nebyl (taky máte pocit, že nějak rychle utekl?), za měsíc vánoce (pro mnohé nejstresovější období v roce) a mezi tím listopad. Nemůžu si pomoct, ale … býval čas mezi letními prázdninami a vánočními svátky vždycky tak hektický? 🙂

Dostala jsem se do vlastní pasti. Ono se může zdát, že v práci nám toho na starost přibývá čím dál tím víc, rodina na nás (byť třeba nevědomky) tlačí různými požadavky, o chod domácnosti je třeba se neustále starat, občas nám k tomu přispěje i kritik v naší hlavě, že se cítíme dost pod psa, a tak dále  – dosaďte si vlastní spouštěče pocitu, že je toho na vás už prostě moc.  Pak je velmi jednoduché vinit z vlastního vyčerpání druhé (i když možná sem tam oprávněně). Ale najdeme-li odvahu, být k sobě opravdu upřímní, třeba zjistíme, že si za to můžeme více či méně sami.  🙂

 

Ať už je toho ale na nás moc vlastním nebo cizím přičiněním, rozhodně je to stav, o který nestojíme. Co tedy s tím?

 

Minulý týden byl pro mě šílený. Od brzkých ranních hodin, až do pozdních večerních jsem se nezastavila. Spánek sotva stačil na dobití mých baterek. Cítila jsem se vyčerpaná, tělo hlásilo zvýšenou teplotu, nos jsem měla ucpaný a hlava na sebe upozorňovala už třídenní bolestí. Tento týden mám neméně náročný. Přesto se ale cítím jinak. Už nejsem vyčerpaná, teplota se vrátila do normálu, kapesník jsem od neděle nedržela v ruce a hlava se už taky neozývá. Ale čím to? V čem je rozdíl? Co dělám jinak, že i když mám stejně náročné dny, cítím se daleko lépe?

 

Separuji

Víte-li, že toho teď budete mít nějakou dobu více, oddělte nutné a nezbytné činnosti od těch, které mohou počkat. Tak například: Opravdu je nutné teď doma ještě vyprat a vyžehlit, když jste v práci měli obzvlášť náročný den a chce se vám jen spát? A nebo, když teda už vyperete a vyžehlíte, tak byste ještě měli uvařit oběd na druhý den? Případně se sejít se členy rodiny, kteří už vás tááák dlouho (rozuměj dva dny) neviděli? Rozdělení činností dle priorit a urgencí je jednou ze základních pomůcek, jak nakládat s tím, co je třeba udělat.

 

Deleguji

Pokud se věnujete nutnému a nezbytnému a je toho i přes to na vás moc, delegujte některé z činností na druhé. Když jim sdělíte, jak moc vám tím pomohou a dokážete jejich pomoc také ocenit, jistě vám rádi pomohou i příště. Popřípadě se můžete domluvit, že jim na oplátku příště pomůžete zase vy.

Totéž můžete udělat v případě, když se nutnému zvládáte věnovat, ale v hlavě vám pořád ještě visí seznam, co by bylo dobré udělat.

 

Relaxuji

Teď to může znít zvláštně. V největším shonu stíhat ještě relaxovat? Ale, ano. Rovnováha je důležitá. 🙂 Každý den si vymezte chvilku na sebe. Alespoň 10 min. V klidu a tichu snědený oběd, krátká meditace, přečtení pár stránek z knihy, sprcha, procházka – cokoliv u čeho se alespoň na chvíli UVOLNÍTE a uvědomíte si, že jste tady a teď. Jste svou plnou pozorností u dané činnosti a snažíte se být v myšlenkách jen u ní. Sami nejlépe víte, u čeho si odpočinete.

 

Díky těmto třem jednoduchým pomocníkům, které je snadné zařadit do svých dnů, se už necítím být tolik zahlcena povinnostmi. I přes to, že je zrovna období, kdy toho času na sebe samu moc nezbývá, se dokážu odreagovat a uvolnit. Díky tomu mám více energie, prostřednictvím které své (nejen) povinnosti zvládám daleko lépe. Když některé činnosti převedu na jiné, stává se z nás tým, který se podporuje a pomáhá, čímž upevňuji své vztahy nejen osobní, ale i pracovní. Celkově se cítím lépe a i když je toho dost, už se necítím vyčerpaná a tělo mi přestalo dávat signály, že je nejvyšší čas zvolnit.

 

A když náhodou prostě musím makat od nevidím do nevidím, protože to prostě zrovna opravdu nijak jinak nejde, dovolím si alespoň jeden den v týdnu (ať žijou neděle) nic nedělat a jen být. 🙂

 

A jak jste na tom vy? Taky se vám zdá, že ten podzimní čas běží nějak rychleji? Jak zvládáte období, kdy se toho na vás valí nějak moc? Napište mi do komentářů, ať vím, že v tom nejsem sama. 🙂 Máte taky své „recepty“, jak hektická období přežít? Pojďme se navzájem inspirovat a podpořit! 🙂

 

xx Petra

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *