Příběhy ze života: Co dělat když v životě přijdou nečekané změny?

Jsem blíženec. Typický blíženec. V podstatě cokoliv, co jste kdy slyšeli o blížencích, ve mně najdete. Mimo jiné i potřebu změn. Zálibu ve změnách. Čím méně prostoru ke změnám venku (v životě) jsem měla, tím více změn jsem prováděla doma – důkaz byl i několikrát do měsíce přestěhovaný nábytek v pokoji na jiná místa v něm. Už od dětství.

 

Nemám ráda stereotyp a slovo stagnace mě děsí.

 

Občas mi připadá, že jsem od malička nastavená na možnosti. Něco nejde? Ok, pojďme se podívat, jak to vyřešit. Něco nevyhovuje? Ok, jak bychom to mohli udělat jinak? Nebojím se změn, naopak bych řekla, že je kolikrát až vyhledávám. Ale to jsou vše změny chtěné a žádané.

 

Co když nás ale něco překvapí? Co když se začnou dít změny, o které jsme nestáli?

Jak unést a zvládnout vše, co s sebou nečekaná změna přináší?

 

Ztráta blízké osoby, rozchod po několikaletém vztahu, nemoc a jiné situace. Situace, se kterými jste nepočítali, o které jste nestáli a najednou stojíte naproti nim tváří v tvář, dějí se vám a vy (ať už si ve změnách běžně libujete jakkoliv) jste najednou bezradní a nevíte. Nevíte co se sebou či svým životem.

A pak jsou tu situace, kdy vám připadá, že jste roztříštění, rozbití na tisíce kousků. A vás to bolí. Pochopitelně. Vždyť si nepřipadáte celí. Něco vám najednou chybí. Je toho nějak moc a nějak málo najednou. A hlavou se vám honí černé myšlenky. Myšlenky, o kterých raději ani nemluvíte nahlas. Protože co kdyby vás někdo slyšel? A je jedno, jestli jste se v dané situaci ocitli vlastní chybou či přičiněním někoho jiného. Není viník, je jen NEnálada, pocit, že teď už nic nebude jako dřív.

 

Jestli mě něco v životě nejvíc poučilo a posunulo dál, byly to právě nečekané, do života velmi zasahující, změny.

 

Možná někdy najdu odvahu napsat vám o svých osobních prožitcích, když nastala situace, která mi obrátila život o 360 stupňů. Teď bych s vámi ale velmi ráda sdílela, co pomohlo mi se přes toto období nečekaných, nemilých, neradostných změn dostat. Protože ono to jde. I když to tak na první pohled vůbec ale vůbec nevypadá.

 

  • DEJTE PRŮCHOD SVÝM EMOCÍM

Chce se vám křičet? Fajn, zabořte hlavu do polštáře a zařvěte si. Máte vztek? Opět skvěle poslouží polštář místo boxovacího pytle. Všechen ten vztek, zlobu, slova vypusťte. S každou ranou do polštáře se vám uleví o něco víc. Je vám do pláče? Tak plačte! Dělejte cokoliv, jen v sobě dané emoce neduste. A nemůžete-li v momentální chvíli (jste v práci apod.), nechte si to na doma, ale neshromažďujte emoce v sobě. Dejte svým emocím průchod. N-emoc(e). Ne-moci. Nemít moc nad sebou, svým životem. Nevyjádřené emoce se ukládají v těle a mohou se časem projevit jako nemoc, mysleme na to. Přiznejme si, jak nám doopravdy je, jak se cítíme a dovolme si to prožít. 

 

  • BUĎTE NA SEBE HODNÍ

Často máme tendence ubližovat sobě samým tím, že máme výčitky. Vyčítáme si naše chování, vyřčená či nevyřčená slova. Nadáváme na sebe a celkově o sobě smýšlíme nehezky. Přestaňme s tím! Přijměme, že jsme se v danou chvíli zachovali tak, jak jsme se zachovali a nechme to být. Buďme na sebe hodní a dopřejme si, co zrovna potřebujeme. Chceme obejmout? Obejměme se! Ano, sami sebe. Pohlaďme se a utěšme se. Řekněme si, že nás to sice bolí a mrzí, ale že to zase bude časem všechno v pořádku. Buďme tu sami pro sebe. Dopřejme si kvalitní jídlo a pití, za které vám bude vděčné minimálně vaše tělo, které je v tom spolu s vámi a potřebuje vyživit víc než kdy dřív.

 

  • POŽÁDEJTE O POMOC

Pokud budete mít pocit, že situaci nejste schopni zvládnout sami, nebojte se požádat o pomoc. Je to to nejlepší, co pro sebe v danou chvíli můžete udělat. Svěřte se svým blízkým (rodině, přátelům, kolegovi v práci, apod.) s tím, co vás trápí, co se vám děje. Jestliže vám však přijde, že byste potřebovali jiný druh pomoci, obraťte se na odborníka na váš daný problém. Svěřím se vám, že já sama jsem byla v situaci, ze které jsem tenkrát sama nevěděla, jak z ní ven. Ani podpora a pomoc blízkého okolí bohužel nestačila. A tak jsem se díky jedné úžasné léčitelce (její webovky zde) ze všeho postupně dostala.

 

A můj život se opět změnil o 360 stupňů.

Tentokrát ale směrem, kterým jsem já sama chtěla. 🙂

 

O tomto tématu by se dalo psát hodiny. Má vlastní zkušenost by vydala na celou knihu. Doufám však, že alespoň toto mé sdílení někomu pomůže na cestě k lepším zítřkům. 🙂 Není pro mne snadné tyhle věci sdílet, ale budete-li mít zájem o další podobná témata, dejte mi vědět. Uvidím, co se s tím dá dělat. 🙂

Vím, že dnes je to takové né až tak pozitivní téma, ale i tohle k životu patří. Světu vládne dualita a tam, kde je tma je vždy i kousek světla. I když ho prozatím třeba ještě nevidíme, můžeme se spokojit s myšlenkou, že tam je a že se k němu časem dostaneme. 🙂

Určitě mi dejte dolů do komentářů vědět, jak se se změnami v životě vypořádáváte vy? A jestli zrovna nějakou procházíte? Já zrovna ano, ale naštěstí tou příjemnou – sestěhování se s přítelem do vlastního. A maximálně si to užívám! 🙂

Mějte krásné dny.

xx Petra

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *