Jak se dostat do přítomného okamžiku

Nedávno jsem dostala krásný dotaz (Leni, děkuji ti za něj 🙂 ). Týkal se přítomného okamžiku a jak si ho užít. A jelikož mi přijde právě tohle téma důležité, rozhodla jsem se o své zkušenosti podělit se všemi svými čtenáři. 🙂

Přítomný okamžik. Co si pod ním představíte? Já ho vnímám jako stav, kdy se co nejvíce snažím uvědomit a přijmout to, co právě v danou chvíli je, ať už je to cokoliv. Snažím se u toho zapojit všechny své smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a pokouším se uvědomit si, jak mi je, jak se cítím u toho, co se mi právě teď děje.

Jsou chvíle, kdy mi to jde poměrně snadno a prožitek přítomného okamžiku přijde tak nějak sám od sebe. Vypozorovala jsem, že se tak děje tehdy, když se věnuji něčemu, co mě baví, zajímá a působí mi příjemné pocity.

Ale pak jsou chvíle, kdy jsem přítomnému okamžiku na hony vzdálená. To když jsem ve spěchu, dělám více věcí naráz, věnuji se činnostem, které mi nejsou až tak příjemné. Pak je zapotřebí si vzpomenout a uvědomit si sebe samu a dostat se do přítomného okamžiku více vědomě.

 

Jak se dostat do přítomného okamžiku

 

Příroda

Inspiruj se přírodou. 🙂 Příroda nikam nespěchá, ale zároveň se nezastavuje. Neustále se mění – roste. Ale svým vlastním tempem. Tak, jak je jí to přirozené. Proto se nejraději procházím v lesích, protože jsem obklopena zvuky lesa (sluch), krásnou voňavou přírodou (zrak, čich), mohu si sáhnout na stromy (dotek) a v sezóně nepohrdnu ani lesními plody (chuť). Přirozeně se mé myšlenky ustálí, zpomalí, až se nakonec soustředím a vnímám jen tu nádheru kolem. Často jdu až v úžas, jak je něco tak dokonalého možné. 🙂 Dokonce mě i začnou opouštět mé vlastní chmury, strachy a začne mě zaplavovat radost, živost a vděčnost (prostě láska 🙂 ).

 

To, co nás baví

Nemám-li možnost vyrazit do přírody, neznám lepšího pomocníka, než se naučit vypozorovat to, co mě baví a dobíjí mi baterky (tip, jak na to najdete v článku zde). Následně se to pak co nejvíce snažím zahrnout do svých každodenních aktivit. Jsou to činnosti, při kterých zapomínám na čas, cítím se skvěle, mám buď silný pocit vnitřního klidu nebo naopak neposedné (až dětské) radosti. Nic mě netíží a netrápí – prostě jen jsem. 🙂

  • zapnu si oblíbenou hudbu a tančím, jak se mi zrovna zachce a jak to zrovna cítím
  • tvořím: ať už článek na blog nebo jen vybarvuju mandalu
  • čtu si zajímavou a z 80% naučnou literaturu
  • vzdělávám se v tom, co mě baví (feng shui, octo codes, web, YT, organizování apod.)
  • delší teplá pomalá sprcha, pro odplavení všech neduh (takový můj rituál)
  • realizuji po krůčcích své sny a cíle
  • sejdu se s přáteli a rodinou
  • uvařím si oblíbený čaj a v klidu si ho vychutnám
  • apod.

 

Uvědomit si

Při dvou výše popsaných způsobech se jedná o stav, kdy (alespoň já) přítomný okamžik prožívám tak nějak přirozeně sama od sebe. Ale samozřejmě jsou chvíle (a jsou poměrně časté), kdy si ani pořádně neuvědomuji, co se děje. Respektive, věnuji se činnostem, které vnímám jako nutné zlo (např: zajít si k zubaři 😀 ), kdy spěchám, dělám více věcí najednou, jsem v nepříjemném rozhovoru s jinou osobou nebo mám dané činnosti zažité „automaticky“ (pravidelný nákup, úklid domácnosti, cesta do práce apod.). Mé pocity jsou při nich smíšené, občas se cítím vyčerpaně, jindy zděšeně. A právě tady je důležité si VZPOMENOUT a uvědomit si, že bych měla danou situaci vnímat vědoměji! 🙂

Jak na to?

V duchu se zastavím a uvědomím si, co se právě teď děje? Jak se cítím? Jak mi je? Co prožívám? V praxi to pak může vypadat třeba následovně: Jsem v práci a během pracovní přestávky potřebuji stihnout poobědvat, ale i udělat středně velký nákup, protože prostě nemám kdy jindy a potřebuji mít doma co jíst. 🙂 Oběd do sebe nahážu, protože už myslím na to, co vše nakoupit, takže na nějaké uvědomění si přítomnosti vůbec nemyslím. Rychle se obleču a pádím směr obchod, když v tom si konečně uvědomím. Aha! Já teď spěchám a člověče, jsem poměrně hodně zadýchaná. 😀 Ok, ale zvolila jsem si to takto, tak už to doklepnu, ale vědomě. Vím, že spěchám, vím, že mi to nedělá dobře – hůře se mi dýchá, v té zimní bundě mi začíná být poměrně teplo – ok, rozepnu si ji, zas tak moc nefouká, abych prochladla. Apod. A už jsem v přítomném okamžiku. Vnímám, jak se cítím a co mohu udělat pro to, aby mi bylo o něco líp. Přijímám situaci, že jsem holt teď trochu v pressu. 🙂 Ale jsem daleko více přítomná u toho, co se v danou chvíli děje, než u toho oběda. Myslím, že jste pochopili, co jsem tím chtěla říct. 🙂

 

A samozřejmě jeden ze skvělých pomocníků k přítomnému okamžiku je i meditace.

Ale o ní chystám článek zvlášť.

 

Doufám, že jsem nejen Leničce dostatečně odpověděla na její otázku. A teď bych ráda vyzvala vás. 🙂 A to k tomu, napsat do komentářů, co pomáhá žít přítomným okamžikem vám? Klidně se rozepište, je to krásné téma. 🙂 Budu se moc těšit na vaše reakce. Popřípadě se klidně ptejte na to, co vás zajímá. Ráda odpovím a zapojím se do diskuse. 🙂

 

xx Petra

 

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
2

2 thoughts on “Jak se dostat do přítomného okamžiku

  1. Zajímavé myšlenky.
    Nominovala jsem tě u sebe na blogu do The liebster award, jestli chceš ostatním něco o sobě prozradit, mrkni se. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *