Ženství | #2 Co je třeba se naučit?

Již na začátku roku jsem předesílala, že bych se na svém blogu ráda věnovala více ženským tématům. A tak vznikla nová rubrika ženství. 🙂 Ve svém okolí i na internetu mě často upoutají konverzace na toto téma a já se rozhodla k nim postupně ve svých článcích vyjadřovat. Minule jsem doporučovala knihy, které by v knihovně ženy neměly chybět. Dnes ale půjdu o něco hlouběji. 🙂

 

Nádherné slovo, nemyslíte? 🙂 Žen-ství… Že-na-ví… Hmm, hra se slovy mě baví. 🙂 A vůbec. Ženy mě baví! Bývaly doby, kdy mě spíše štvaly. 😀 Dnes už vše vidím docela jinak. Jak? O tom Vám chci dneska psát. 🙂

A víte vy co? Miluji naši rozdílnost. To jak pro jednu z nás je životním posláním péče o rodinu a pro druhou projekt, na kterém zrovna pracuje. Líbí se mi, jak jedna nevytáhne paty z domu bez diáře a druhá bez rtěnky. Je fascinující, že některé z nás čerpají nové síly z klidu a jiné dobíjí energii aktivním pohybem. Baví mě pozorovat nakolik je pro jednu důležitá značková kabelka a pro druhou bavlněná taška přes rameno. Například já nepatřím mezi ženy, které by se vrhaly k plotně, ale mám kamarádku, pro kterou je vaření vyloženě potěšením. 🙂 A úplně nejlepší na tom je, že ať už jsme jakákoliv – hlavně že jsme svá – jádro, podstatu máme všechny stejnou. A je třeba o ni pečovat. <3

Myslím si, že podstatu máme stejnou. Všechny rády pečujeme o své blízké, i když každá třeba jiným způsobem. Ať už na venek působíme jakkoli rázně či nedostupně, uvnitř jsme jemné a citlivé (a pláčeme u romantických filmů či jiných dojáků 😀 ). A naučíme-li se být spokojené samy se sebou, pracujeme-li na svém sebevědomí, jsme-li si vědomy vlastní hodnoty, pak dokážeme přijmout i ostatní ženy. Občas zaslechnu, jsem svědkem nebo se stane mi osobně, že jedna druhou pomlouváme, závidíme si a děláme si naschvály. A přitom si neuvědomujeme základní věc – spojí-li se ženy, vznikne-li upřímné láskyplné přátelství, vznikne nejsilnější pouto ze všech. A víte proč? Protože ženě může plně porozumět pouze žena. 🙂

(Omlouvám se tímto mužům, ale je to tak. Vaše prožitky jsou od těch našich hold rozdílné. I přes to se ale bez vás, vašeho humoru a vašich silných ochranářských paží, neobejdeme. 🙂 )

 

Nemůžu si však pomoci, ale přijde mi, že se čím dál tím víc pasujeme do mužských rolí. Respektive děláme věci, které by s přehledem zvládl váš muž (syn, kamarád, apod.) a ještě by byl rád a cítil se dobře, že vám mohl pomoci. Mám-li mezi čtenáři muže, pozorujete to stejně? Jaký je váš názor? Napište dolů do komentářů. 🙂

Přece jen je to v mužské podstatě. Muži mají proaktivní podstatu, ženy naopak přijímající (vždyť se stačí podívat na naše pohlavní orgány 🙂 ). Nebraňme se této skutečnosti, zkusme ji přijmout.

Co si budeme povídat, jsme si všichni vědomi, co je žena schopna zvládnout. (Znám ženy na mateřské „dovolené“, studující vysokou školu a přivydělávající si zároveň.) Popřípadě jaké nároky jsou na ni kladeny (ať už okolím, společností či jí samou). Dokonce mnoho z nás – nejsem výjimkou – zvládne smontovat nábytek, vyměnit žárovku či pneumatiku (jsme přece ten technický typ 😀 ). Ale je opravdu nezbytně nutné, abychom to dělaly? Nebylo by lepší přenechat tyto činnosti mužům? 🙂

 

Běžně na ulici vídám ženy ověšené nákupními taškami. Teď ale nemyslím taškami s oblečením :-D, ale spíše s nákupem do domácnosti, potravinami. Když nemá žena jinou možnost, budiž. Taky jsem byla ten případ. Dnes jsem však vděčná za slova přítele: „V pohodě, lásko, já zajdu nakoupit, ať se s tím nemusíš tahat.“ Podotýkám, že sice oba s přítelem máme řidičské průkazy, ani jeden z nás však aktivně neřídí, čili si nákupy nevozíme, ale nosíme v rukou.

 

Co tím vším chci říci? A co mě můj přítel denně učí? (aniž by o tom sám věděl 🙂 ):

  • jde-li o cokoliv fyzicky náročnějšího, měla bych si umět říct o pomoc (i když to zvládnu sama)
  • potřebuji-li posekat trávník, připravit gril, apod., požádám o to chlapa (i když to zvládnu sama)
  • nebudu se zkrátka vrhat do spíše mužských činností (i když je zvládnu sama)

 

A mohly bychom se tím řídit všechny, co říkáte?

(Máme-li ve svém prostředí muže, který to udělat může. 🙂 A nezapomeňme ho pak také ocenit! 🙂 )

 

Nezapomeňme, že ať už dáváme své ženství najevo jakýmkoli způsobem, nejpřitažlivější a nejzajímavější jsme stejně tehdy, jsme-li spokojené, vědomy si své hodnoty, se schopností ustát si „to své“ – což pro každou může být něco jiného.

Následujme, v čem se cítíme dobře a své. Co nám zlepšuje náladu a hladí nás po duši. A třeba přijdeme na to, že už nás vlastně nebaví ty direktivní činnosti a spíše bychom raději jen tak byly, jen tak pluly. 🙂

 

My jsme ty, které dělají domov domovem,

muži jsou ti, díky kterým nám ten dům nespadne na hlavu. 😀

 

Jsme silné. Ale jiným způsobem, než-li fyzickou silou. Připomínejme si to. 🙂

 

Jak vnímáte ženství vy? Pozorujete na sobě, že se někdy zbytečně dřete s něčím, s čím byste vlastně vůbec nemusely? Podělte se o své příběhy či dojmy dole v komentářích pod článkem. Ráda si je přečtu. 🙂

 

xx Petra

Like
Like Love Haha Wow Sad Angry
41

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *