Motivace,  PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA,  Vztahy

PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA: Třicítko, obrň se! Tohle slyšet nechceš…

Ach ta očekávání, ach ta společnost… Pokud ještě v 1 roce nechodíte, něco je určitě špatně! Pokud nevystudujete VŠ, nezískáte pořádnou práci! Pokud se nevdáš, neotěhotníš a neporodíš do třiceti, stane se katastrofa! Jop… přeháním… a nebo ne? Ráda bych napsala, že společnost tlačí na pilu a zřejmě ví všechno nejlíp. Ale nemůžu (a hlavně nechci) všechny házet do jednoho pytle. Co ale chci je poukázat na netaktnost a nevhodnost otázek lidí vůči ženám/párům kolem třiceti let věku. Třicítko, obrň se! Tohle slyšet nechceš…

Bylo by moc nesmyslné ptát se, kdy tohle skončí? Kdy skončí veškerá očekávání společnosti typu, kdy je v pořádku naučit se mluvit, číst, psát, počítat; kdy a jak je vhodné či nevhodné se chovat určitým způsobem; jak nejlépe vychovávat své děti; jak bychom měli vypadat, vystupovat a tak dále a tak dále. Věřili byste, že lidé se vyjadřují k tak osobním tématům druhých lidí jako je svatba, děti, partner? Dokonce si myslí, že ví, kdy byste nejlépe měli otěhotnět a dopodrobna dokáží vyjmenovat všechna rizika, která se pojí s těhotenstvím v pozdějším věku. Pohybujete-li se ve věkovém rozpětí 28 a více let a jste stále svobodná a bezdětná, jsou otázky, kterým se nevyhnete.

 

Nezlobte se na mě, ale tohle už je trochu moc. A hned vysvětlím proč.

 

Staral-li by se každý sám o sebe, bylo by o všechny postaráno

Nic víc, nic míň. Tak prosté to je a přece to lidem dělá takové problémy. Nikdo přece nemá rád, když mu druzí mluví do jeho záležitostí (natož, jsou-li osobní), tak proč tak činit jiným? No jo, rozebírat a hodnotit životy druhých je o tolik snadnější, než do hloubek prozkoumávat ten svůj

 

Možná známe část příběhu lidí, nikdy však nejsme schopni pobrat vše, čím si prošli

Cesta každého z nás je jedinečná, nezaměnitelná a natolik individuální, že i kdybychom ji vysvětlovali druhým na stotisíckrát, viděl by ji každý jinak. Zodpovídáme za to, co vypustíme z úst, ale ne za to, jak to druzí pochopí.

 

Vědomě či nevědomě způsobená rána je pořád rána

O nevhodnosti určitých otázek na ženy a páry kolem třiceti let bych v návaznosti na výše uvedené chtěla říci následující:

  • Co když někdo z dotazovaných nemůže mít děti ze zdravotních důvodů?
  • Co když si daná žena prošla potratem?
  • Co když tyhle otázky ještě nemá pár vyřešené mezi sebou?
  • Co když někdo na svatbu prostě není?
  • Co když to někdo prostě jen může mít jinak než vy?

 

Co když už nás ty vaše dotazy prostě štvou?

 

Jste v přesile, uznávám. Máte všechny ty své teorie podporující vaše tvrzení. Ale zkuste si vyslechnout ta naše, třeba vás překvapí. Víte, že jsou ženy prvorodičky čtyřicátnice a ony i děti jsou zdravé a v pořádku? Víte, že duše si vybírají, koho chtějí mít za rodiče a většinou již volí harmonický pár? Víte, že dnes už není věk v tomto ohledu až tak podstatný? Víte, že podstatnější je vlastní rozpoložení, zdraví a cítění dané ženy/páru? A nepřeháníte to s tím nátlakem už trošku? Co vás k tomu vede? Proč to děláte?

 

Ať si každý sáhne do svědomí sám.

 

Od 28 roku věku (u někoho určitě i dřív) jsou otázky okolí ohledně založení vlastní rodiny nevyhnutelné. Člověk si časem vybrousí jednu univerzální odpověď, kterou opakuje stále dokola. Ale mi osobně je to krajně nepříjemné. Ráda se na to téma bavím, když sama chci. Ale nevyžádané rady… o ty nestojí snad nikdo z nás, ať už jde o jakékoliv téma. Buďte, prosím, se svými otázkami a nátlaky (i když vám nepřipadá, že byste na někoho tlačili) opatrní – mohlo by se stát, že přispějete k tomu, že se žena/pár před vámi nebo dokonce před založením rodiny zcela uzavře. 

 

Prosím, pokud spadáte do skupiny neustálých vyptávačů – dejte si pohov. Moc dobře si uvědomujeme, kolik nám je, v jaké jsme životní situaci, koho máme nebo nemáme vedle sebe a jak se svým životem chceme nakládat dál. A pokud u sebe nemáte slova podpory či pochopení, prosím, alespoň mlčte.

Pokud spadáte do skupiny 28 a výš (svobodní, bezdětní nebo obojí) – pevné nervy. Nejste v tom sami. Není na škodu zopakovat si, jak si vymezit vlastní hranice a ustát si je. V tomhle mě nádherně inspiruje jeden můj dobrý kamarád. Jak je někdo třeba pesimista či optimista, on o sobě tvrdí, že je “mámvpi*ista”. Zamyšleníhodné, nemyslíte? (Luki, zdravím. 🙂 )

 

Nebojte se o nás, prosím, jsme si vědomi toho, co žádá společnost i zdravotní stránka věci. Místo toho obraťte pozornost k sobě… Proč máte tendence na své dcery, vnučky, syny, vnuky apod. tlačit se svatbou či dětmi? Co je za tím? 🙂

 

Děkuji, že jste dočetli až sem. Uvědomuji si, že na můj vkus trochu netradiční téma, ale muselo to ven! 🙂

 

xx Petra

2 komentáře

  • Veronika

    Někdy mě zaráží, že lidem více záleží na věku (bohužel hlavně věku žen) než na tom, zda jsou samy připravené, mají vlastní vnitřní touhu k mateřství a cítí se samy bezpečně, aby se pustily do mateřství. Na druhou stranu si ale myslím, že teď procházíme změnou a daleko více lidí je a bude mít více ohledu a snad dojde ve společnosti k trochu větší rovnováze. A při čtení o “vyptavačích” mě hned napadl jeden citát z Alchymisty.
    “Soustřeď se na svou vlastní cestu. Všichni vypadají, že ví, jak mají žít ostatní, ale sami neví, jak mají žít.”

    • Admin: Petra

      Děkuju za názor, tos napsala moc hezky. O společnosti ve větší rovnováze se hezky čte a je pravda, že jsme se dost posunuli (celkově se z tabuizovaných témat stává konečně zase “normální věc” apod.). Jsem zvědavá, čeho pozitivního se ještě dočkáme. 🙂 Citát z Alchymisty vystihuje vše. <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: